Nedávno jsem tady meditoval nad definicí dospělosti podle Roberta Fulghuma. Dneska jsem si vzpomněl na větičku z knihy Jiřího Švejdy Kdybych zemřel.
Kdy je člověk dospělý?
Při mytí nádobí si vždycky vzpomenu na Roberta Fulghuma, který v jedné ze svých povídek jako malý chlapec obdivoval svoji mámu, že po umytí nádobí klidně šáhne holou rukou do výlevky a vyčistí ji. Tenkrát to pro něj byla známka dospělosti.
Nedávno jsem se sám sebe ptal, co je pro mě známka toho, že je člověk dospělý. Při čištění dřezu po nádobí.