Práce je jako chůze po schodech

Minule jsem s trochou nadsázky zafilozoval na téma organizace a plánování času. Ono to možná opravdu zní až moc jednoduše, ale nejhorší je začít (děda tomu vždy říkával obléct si modráky a jít na to). Tak nějak to bude. Sám z vlastní zkušenosti vím, že když (nakonec a po dlouhém snažení;) opravdu přemluvím sám sebe, tak už mě čeká ta lehčí stránka práce.

S tím souvisí i druhý postřeh. Opět patří mezi ty snadno aplikovatelné kroky, které nevyžadují (finanční) investice a větší množství zásahu do pracovního dne či procesu.Takže si jen řeknu …

Udělej každý den alespoň něco.

Zase to asi zní triviálně. Ale článek se sám nenapíše, všechny výsledky se samy nezměří, skřín se sama nesloží a plot nenatře. Jenže pokud člověk před kopcem práce jen sedí a vzdychá, jak toho má moc, tak neudělá už vůbec nic.

Kolikrát se mi do ničeho nechtělo. Protože jsem jen koukal na to, kolik toho mám udělat. Když jsem se pak ale přemohl a udělal jsem aspoň něco, druhý den už toho bylo méně. A tak pořád dokola.

Je to jako bych si opakoval nebuď línej a udělej aspoň něco.

PS: ja vím, ono se to nedá aplikovat úplně na všechno, některá práce se prostě musí udělat najednou. Jde mi spíš o to, že pokud člověk jen kouká na tu hromadu práce před sebou, tak se bude spíš zdát větší a větší, než aby z ní ubývalo. Je to jako chůze po schodech.